Měla jsem špatnou náladu, a tak jsem zapnula ICQ, ale všichni už mě znají a vědí, proč obvykle zapínám ICQ a nechtějí si povídat.

Napsala jsem aspoň status:

Začalo to hned ráno, nebo možná v noci, nebo možná ten den, co jsem se narodila. Ale tuhle noc jsem se vzbudila snad desetkrát, zpocená hrůzou, protože se mi zdálo něco strašného, jako třeba že mám rande se svým přítelem.

,,Studujete, nebo honíte chlapy?"

,,Dobrý den," řekla jsem. ,,Studuju."

,,Studujete i naháníte chlapy."

,,Jenom studuju," odpověděla jsem bez náznaku pousmání.

,,A co studujete?"

,,Chemii," – řekla jsem to hrdě, aniž bych na to měla nárok, a on se zatvářil obdivujícně, aniž by měl důvod. Na chvíli se zamyslel a pak po mě chtěl vědět, jak se něco jmenuje.

,,Jak se jmenujou...no...ty...jak se jmenujou?" Věděla jsem, že si netykáme ani neonikáme, takže jsem nic neříkala. ,,Protony a neutrony," vzpomněl si. ,,Věděla jste, že se skládají ze tří kvarků?"

To jsem věděla, takže jsem nic neříkala.

On pokračoval: ,,A věděla jste, že kvarky jsou možná taky složený částice? Že možná existujou taky subkvarky?"

To jsem nevěděla, takže jsem řekla: ,,To jsem nevěděla."

Pokýval uznale hlavou a řekl při tom: ,,Já to jednou někde čet." Aha. Existoval časový interval, kdy to taky nevěděl.

,,Víte, co je hmota?" ptal se zase.

Proscanovala jsem informace pochycené z přednášek Obecná chemie I a za asi 3 sekundy jsem dostala správnou odpověď: ,,Nevím". (3 sekundy...měla bych přestat s tím otrozonem)

Opět uznale kývnul a se zdviženým ukazováčkem zaintonoval: ,,Nikdo to neví! Když sem na ten chodník postavíte balon naplněnej vzduchem, stejně velkou kouli z polystyrenu a další ze železa a do každý kopnete stejnou silou, tak každá vyletí s jiným zrychlením. Tomu rozumíte?"

Rozuměla jsem, takže jsem nic neříkala a přikývla jsem.

,,Každá bude mít jiný zrychlení a čím to je? Tím, že je v nich rozdílný množství hmoty! Nikdo neví, co to je, ale je to příčina různýho zrychlení! Nebo síla. Nikdo neví, co je to síla. Nikdo to nikdy neviděl a neuvidí. Když pustím tyhle klíče," – v tu chvíli jsem se lekla, že je opravdu pustí, protože by bylo slušné je starci podat z chodníku a mně se nechtělo - ,,tak spadnou na zem, aniž bych s nima hodil, prostě spadnou samy. Musí existovat nějaká příčina, proč samy spadnou. A ta příčina klesá se čtvercem vzdálenosti. Tomu rozumíte?"

Díkybohu vrátil klíče do kapsy. A rozuměla jsem, takže jsem nic neříkala a přikývla jsem.

,,Když Newton vymyslel gravitační zákon, tak se ho lidi ptali, proč se to vlastně děje; proč hmota působí nějakou přitažlivou silou...A on jim odpovídal, že neví. Lidi se mu smáli, že přece nemoh vymyslet nic, když neví, proč a jak to funguje. Nebo když to není vidět. Newton a...no...a ten...no, ten druhej fyzik..."

Snažila jsem se to vymyslet. Nemohla jsem ale vědět, kterého fyzika označuje za druhého, a tak jsem nic neříkala.

,,...Einstein! Newton a Einstein, oni oba byli židi. Oni byli židi a věřili v Boha, a když se Newtona někdo ptal, proč má Země gravitační pole, Newton řek: ,Bůh to tak chtěl‘," zasmál se. To bylo poprvé za těch 6 let, co jsem ho viděla se smát. Ani by mi jinak nedošlo, že je v šestaosmdesáti ještě člověk. Nebude to trvat dlouho a ten člověk zemře. Pak už tu nebude nikdo, kdo by se jmenoval Ervín. Bůh to tak chtěl.

Zřejmě jsem si vybrala správnou školu, protože na ní nadávám úplně stejným způsobem jako dřív na gympl - to je zhruba (když vynechám všechny zkurveniny a hovna) "mám-z-toho-nervy". Ty tři slova, ah ah.

Šla jsem dneska kus do školy pěšky a přemýšlela jsem o tom, jak to bylo před maturou. To bylo ještě fanfárový, to jsem byla na práškách! Tenkrát jsem chtěla, aby mi předepsal Ritalin, a on mi slušnějším způsobem naznačil, jaká je to píčovina. Že je to jenom pro lidi, co nechtěj chodit ven. (A říkají, že už nikdy ven nepůjdou.) Nechápu, jak někdo může nechodit ven, doma je to přece úplně stejně nesnesitelný jako venku, takže to člověk musí střídat, aby mu to tolik nepřišlo.

Tohle je totální výmaz, nedokážu spočítat ani jednoduchej příklad na Lambert-Beera, tak sedím na chodbě a poslouchám na plný koule novoroční projev soudruha prezidenta Zápotockého z roku 1952, abych neslyšela, jestli se spolužáci náhodou nebaví o chemii. Vůbec nevím, co budu dělat, až se to vypne.

Já vstala v šest; oproti čtvrtku o mnoho střízlivější a bez dmýchajícího se žaludku. Dospala jsem ve vlaku a ve škole. Byla fakt zima, a tak mě potěšilo, že vlak měl spoždění jenom pět minut. Doba ledová je holt doba ledová. Je hezký se koukat na podzimní mlhu, ale bezdomovcům momentálně fakt nezávidím - taky jsem si to jednou zkusila a to jsem měla peníze na teplé nápoje z blízkého automatu a navíc jsem stihla zabrat poměrně závětrné místo u vchodu do Nábytkáře a stejně-

S opravdu vážnými úmysly jsem vlezla na server s inzerátama na podnájem, ale vznikla z toho klasická fraška.

Kdybyste někdo chtěl takovouhle pačůzu na byt, tak napište. www.chcispolubydlici.cz/spolubydleni-detail-zajemce.html

Ale tady to stejně čte jenom Bedřich, Bětka, Anita a asi tři aorťáci.

Sorry, měla jsem to seřadit podle abecedy.